Ráno jsme vstali už v osm, abychom byli včas na autobusovém "nádraží" a pokusili se urvat místa v maršrutce do podhorských lázních Aršanu. (Když totiž včera naši hostitelé někam volali, vypadalo to, že je vyprodáno. Druhou komplikaci, kterou jsem od nich zjistil - že Aršan nedávno smetla povodeň. Pravděpodobně v době, kdy tam +/- byl zájezd Adventury. No ještě že jsme jeli sami..) Maršrutka byla plná, ale nalákali nás do maršrutky jedoucí do Kultuku, což je městečko nedaleké, ležící na křižovatce velkých silnic. Nejdřív jsem nechápal proč, ale v hlavě mi už krystalizoval plán B - z Kultuku vyrazit podobně jako Němka Julia po Kruhobajkalské železnici, tam strávit noc a přesunout se dál. No nepředbíhejme. Na konečné v Kultuku nám (asi šesti lidem) řidič přednesl svůj plán - do Aršanu za 500 Rublů za osobu. Chvíli jsme přemýšleli a nakonec souhlasili. Myslím, že všichni. A tak se poloprázdná maršrutka z linky Sljuďanka - Kultuk vydala na 100km zajíždku.
Do Aršanu jsme přijeli po poledni a hned, jak jsme vystoupili, se na nás vrhly babušky s nabídkou ubytování. Nejdřív jsme se došli optat na lístky na cestu zpět a pak jsme vyrazili vyjednávat, k té nejrazantnější. Tedy, nabídka za 350R/os se mi zdála OK, s tím že si pokoj nejdřív prohlédneme. Na zahradě stály dva zahradní domky a půlka jednoho byla naše, předsíň a pokoj se třemi postelemi. Nicmoc to nebylo, ale na přespání snad dobrý. (Hlavně aby neměli štěnice, a tak jsem to tam vystříkal repelentem.) Jak jsme se ubytovali, rozpršelo se, takže jsme museli procházku o hodinu odložit (ale i tak stále pršelo). Čas jsme využili třeba na přípravu čaje. V předsíni byla rychlovarná konvice, která se co 10-20 sekund vypla. Jestli nějaké problémy s pojistkami nebo kdovíco. No ohřívali jsme tu vodu dlouho...
Jak jsem zmínil, Aršan byl zasažen rozvodněnou řekou a bylo to vidět. Všude naplavená zem, bahno, kameny. Nejprve jsme se vydali k buddhistickému chrámu, ale naproti mračnům zahalujícím hory to nebyl pohled tak působivý. Poté jsme se vydali podél řeky k vodopádům, to nám zabralo půl až hodinu. Normálně se za vodopády vybírá 50R, ale jelikož část cesty odnesla voda, kase nikdo neseděl. Výhled samotný byl fajn a na stromech kolem visely barevné fáborky. Cestou zpět jsme omrkli sanatorium, ale na pohled zvenčí nicmoc. To byla vlastně třetí komplikace, kterou jsme se předchozí den dozvěděli. Aršan sice je "spa town" s horkými prameny, ale takovými které se pijou, ne se v nich koupe...
To už se začínal ozývat hlad a my začali hledat večeři. Našli jsme restauraci s vypsaným menu, s obrázky, taky jednu s obrázky i menu, ale ta byla zavřená, a tak jsme si vybrali podle obrázků. Katka si dala Plov/Pilaf a já ochutnal trojchodové menu: boršč, pelmeně se smetanou a bliny s povidly (jediné jídlo, které neobsahovalo kopr). Nečekaně bylo všechno moc dobré, a docela levné. Mezitím se vyčasilo, mraky ustoupily a odhalily modrou oblohu i hory v pozadí. Ale fotit znova chrám jsem už nešel. Po návratu do chatky jsme dali sušit boty, uvařili si opět čaj a já si k tomu dal pár doušků becherovky pro zahřátí. Když jsem se v noci probudil a šel na záchod/do kadibudky, úplně mě překvapila jasná noční obloha se spoustou hvězd. Už jen zato to stálo. (Jinak zde jsem došel k závěru, že čerstvý vzduch nejvíc ocením, když vylezu z latríny.)
