Deník z cestování po Rusku, den 2, 15.7.: okolí Ulan-ude

Probudili jsme se v 8 ráno, pojedli sladké pečivo ze Sputniku a slané zabalili s sebou. Cestou jsme obhlédli jiný obchod, Slavjanskij bazar (což byla sámoška a žádný bazar) a pak chodili dokola a hledali autobusové nádraží. Zprvu sice bezúspěšně, ale opět stačilo se jen zeptat. Pak jsme sice stáli nevěděli, kde přesně je, ale jakmile proti nám jel autobus s naším číslem, vrhli jsme se k němu. On zastavil a rychle jedoucí bus za ním se málem vyboural a převrátil, to jsme nepochopili. V maršrutce zbývala akorát dvě místa. Platilo se 40 R při nástupu. Jediným nepříjemným zpestřením cesty byl opilý postarší Burjat (Mongolo-Rus), který vypadal, že to každou chvíli na někoho hodí. Dojeli jsme až do Ivolginsku a tam na konečné čekalo sdílené taxi, které nás za 20 R dovezlo až ke klášteru. 

Ivolginski dacan je největší buddhistický chrám(ový komplex) v Rusku. Z pochopitelných důvodů není zrovna starý, postavit ho směli (znovu) někdy v 70. letech. Občas tam něco působilo uměle, ale vnitřky chrámů byly krásně barevné. Kolem se motala spousta psů, naštěstí byli naučeni, že dovnitř nesmí. V jednom chrámu mělo být vystaveno tělo lámy, který nezemřel ale dosáhl nirvány (a tak mu stále rostou vlasy). Buď máme málo ostré lokty, nebo bylo poznat, že jsme cizinci, ale dovnitř jsme se ani na poněkolikáté nedostali. A tak jsme po hodině jeli zpět, stejnou cestou, jen tentokrát tam nikdo nevypadal na zvracení.

Vystoupili jsme už na náměstí, pojedli oběd, popili kvas a vyrazili do etnografického* muzea zabajkalských národů. (Etnografie, česky národopis, je společenská věda zkoumající a popisující modely chování, sociální organizaci, zvyky, hudbu a umění v jednotlivých lidských kulturách a společnostech.) Nachází se na obří travnaté ploše, v přírodě na louce mezi stromy, asi 8 km od centra. Tam stojí domy dovezené z různých míst poblíž Bajkalu. Od pokladní jsme to sice nepochopili, ale v úterý je většina domů zavřená, otevřený byl jen dům inteligence (doktor + učitelka). Naštěstí procházka ve stínu stromů byla příjemná a součástí areálu navíc bylo ZOO. Dobře se tam však některá zvířata nemají, tygři nebo medvědi žili v docela malých klecích. 

Po návratu na hostel byl plán jasný: sprcha, nákup jídla na další den a večeře. Kvůli večeři jsme obešli pět podniků v centru, abysme je porovnali a zároveň si centrum naposled prohlédli. Skončili jsme v Pubgrillu Churchill, který asi patří k místním nejlepším podnikům. Můj mixgrill ovšem nicmoc, aspoň že Katka byla spokojená. Ještě jsme chvíli obdivovali fontánu a pak si na hostelu povídali s ostatními. 

Pobavila mě hlavně debata nad jídlem mezi Rusem* a Francouzem, kde Francouz říkal, že ovesná kaše pro něj není jídlo, že tím by leda zadělával spáry mezi dlaždičkami. (*Btw toho Rusa si nepředstavujte jako typického Rusa, byl to spíš plachý intelektuál. Ale měl zajímavý smysl pro humor. Nějak jsme se bavili o vodce, a on zmínil, že by chtěl žít v lese, lovit s nožem, nechat si narůst knír a popíjet vodku... anebo ne :) 

Po půlnoci jsme se rozloučili a šli spát. (BTW na obě noci se tam, někdy pozdě v noci, objevil jakýsi muž, asi Rus. Spal, když jsme ráno odcházeli, my spali, když on přicházel. A jak vím, že přišel? Hrozně chrápal.)